Zadání

Zadáním bylo zpracovat návrh a projekt nové multimediální zážitkové expozice v suterénních prostorách Severočeského muzea v Liberci. Expozice je součástí dlouhodobého plánu, který si klade za cíl zmapovat téma období 1938–1945 a současně rozvíjet sbírkovou činnost v tomto směru.

Řešení

Zažíváme doslova revoluční období z pohledu možností využití aktuálních schopností umělé inteligence. Tento dramatický technologický skok nám dává k dispozici úžasné nástroje, které mají potenciál expozice ještě více přiblížit návštěvníkům.

Komentář Art direktora: Představte si situaci, kdy jako návštěvník procházíte expozicí a jednotlivé postavy nejen že vědí, že přicházíte, že jste se u nich zastavili, ale dokonce se na vás mohou i otočit a oslovit vás. Ale to není vše. Umí i rozpoznat, s jakým průvodcem přicházíte a dle toho vás osloví, položí vám otázku a vyvolají dialog.. Pokud se návštěvník zaregistruje prostřednictvím operačního systému, bude překvapen tím, že ho postavy budou oslovovat jeho jménem! To již není utopie, ale reálně funkční technologie založená na AI a Metahuman. Ano, tohle v expozici chceme!

V našem návrhu rozdělujeme prostor expozice na hlavní centrální (hala) a přilehlé prostory A, B, C, D a E. Každé z těchto míst má jasný scénografický i obsahový záměr a své vlastní tempo.

Hlavní expoziční prostor – hala

Hlavní expoziční prostor pojímáme pocitově jako bunkr/kryt/sklepení. Záměrně zde nevytváříme „retro design“, ale stylizujeme se do moderního designu, s přiznanými odkrytými stávajícími (do budoucna i novými) technologiemi, elektroinstalací, osvětlením, trubkami a zdivem ve stylu šalovaného betonu.

Při návrhu haly jsme chtěli návštěvníky vtáhnout přímo do atmosféry let 1939–1945. Proto jsme zvolili velkoformátovou panoramatickou projekci, která obklopí návštěvníky ze všech stran a vytváří pocit, že se nachází uprostřed dění. Jednotlivá projekční pole oddělují rudé prapory, které jsou symbolickým prvkem, jenž prostor nejen rytmizuje, ale zároveň připomíná dobovou realitu.

Dalším klíčovým prvkem prostoru je středová instalace – model Liberce s vyznačenými klíčovými objekty, továrnami a tábory. Abychom návštěvníkům umožnili symbolický „nadhled“ nad městem i jeho historií, navrhli jsme zvýšení podlahové roviny pomocí systémové platformy. Díky tomu je model zanořený přibližně 60 cm pod úroveň podlahy a návštěvník získává pocit, že se dívá na město z výšky.

Zvýšená podlaha však přináší i další interpretační možnosti. Do její roviny jsme integrovali poloprůhlednou roletku s projekčními vlastnostmi. Ta nám umožňuje kombinovat různé vrstvy obrazu: promítat přímo na model, zakrýt jej částečně roletkou a využít ji jako projekční plochu, nebo naopak pomocí scénického svícení model znovu akcentovat a roletku potlačit. V některých okamžicích lze obě roviny i kombinovat, a tím vytvářet dynamický vizuální zážitek, který posiluje vyprávění a emoce celého prostoru.

Prostory A – D

Při návrhu jsme hledali vedle zajímavého vizuálního ztvárnění i přirozený model návštěvnického „flow“. I přes to, že sekce A-D mají svá definovaná časová období, expozice není koncipována jako lineární.

Návštěvník se pohybuje mezi prostory zcela svobodně a je zcela na něm, do kterého z prostor vejde jako první, vyprávění a dějovou linii to nenaruší. Toto má obrovskou výhodu v přirozené cirkulaci návštěvníků a individualizaci tempa, témat a zanoření.

Tento moment považujeme za zásadní a má několik benefitů. Virtuálně si prakticky 3x zvětšujeme prostory A-D. Máme sice stejnou scénografii, ale příběhy a pohled na zobrazené události jsou zásadně jiné z pohledu každého průvodce.

Z pohledu scénografie a vizuálního konceptu se opět snažíme zachovat maximum z aktuálního originálního prostoru. Dominantním scénografickým prvkem, který se principiálně opakuje ve všech prostorech A-C je systém pojezdových panelů/ paravanů na kolejnicích, díky kterému máme možnost vytvářet symbolické „vrstvení“. První vrstva je jednoznačně propaganda. Plakáty, hesla, témata daného období. Jedná se i o jasnou symboliku – nad vším je propaganda, teprve když ji odkryji (odsunu panel/paravan), vidím drsnou realitu bez příkras … Chceme, aby byly aktivní jak pojezdové paravány, tak pozadí. Pokud návštěvník nepohybuje paravánem, přední plán jsou plakáty, hesla, čistě propaganda.

Ovšem v odkrytém pozadí návštěvník vnímá, co za propagandou je – práce v továrně, městský život, běžná rutina té doby. Samotná propaganda je určitým klíčem k pochopení celé výstavy. Chceme ukázat, jak propaganda manipuluje všemi jak obyčejným člověkem, tak i významnými osobnostmi.

Návštěvník slyší svůj individuální komentář průvodce, kterého si zvolil a který jednotlivé vrstvy komentuje.

Solitérním prvkem, který budeme umisťovat do každého z prostor A-C je tzv. „AI svědek minulosti“. Jedná se o volně stojící postavu, ideálně s reálným základem/příběhem, která se se mnou chce o svůj příběh podělit.

Prostor (D) je finálním mementem … Nechceme skončit vyprávění bez jasného apelu na návštěvníky, chceme naznačit jednotlivé osudy a rozdílné cesty skutečných pamětníků. Zde scénograficky prostor zcela odhmotňujeme … Bílý prostor se čtyřmi sedačkami. Součástí těchto sedaček budou VR brýle. Cílem je, pomocí VR-setů dopovědět skutečný životní příběh našich průvodců.

Tým
Autor návrhu: Ivo
UX design: Viktor
Produkce: Líba
AV design: Jirka
Audiovizuální obsahy: Mirek