Připravili jsme soutěžní návrh multimediální zážitkové expozice Krušnohorský zážitkový svět – Industriální Chomutov. Naším cílem bylo proměnit statickou prezentaci historie města v živý prostor, ve kterém se propojují příběhy, autentické exponáty, scénografie a současné technologie. I když náš návrh v soutěži nakonec neuspěl, rádi bychom vám představili jeho koncept, který představuje způsob, jakým přemýšlíme o současné zážitkové expozici – od dramaturgie prostoru přes vyprávění příběhu až po roli technologií v návštěvnickém zážitku.
Pracovali jsme s dramaturgií prostoru
Výchozím bodem návrhu se stala samotná architektura věže. Její vertikální uspořádání jsme nevnímali jako omezení, ale jako příležitost. Přirozený pohyb návštěvníka vzhůru jsme proměnili v hlavní dramaturgický princip celé expozice. S každým dalším patrem se návštěvník posouvá nejen v prostoru, ale také v čase. Od historických kořenů města postupuje přes období jeho průmyslového rozvoje až k současnosti a budoucnosti. Každé patro představuje další kapitolu a samotná cesta věží se stává součástí vyprávění.
Komentář scénografa: „Pro nás jako autory je právě tahle vertikalita klíčová. Nechceme ji potlačit, ale naopak ji využít jako hlavní vyprávěcí princip. Návštěvník doslova prochází časem, fyzický pohyb se stává součástí sdělení a každé patro je jednou kapitolou příběhu.“
Propojení autenticity a moderních prvků
Historickou věž jsme nechtěli pouze zaplnit novou expozicí. Naopak jsme hledali způsob, jak nechat promluvit samotné místo. Součástí návštěvnického zážitku se proto stávají původní prvky věže: hodinový stroj, zvony, schodiště i samotný výstup na ochoz. Autentický prostor a nově vytvořená scénografie se vzájemně doplňují a společně vyprávějí příběh města. Věž se tak z prostoru pro expozici stává jedním z jejích nejdůležitějších exponátů.
Historii jsme nechtěli představovat jako sled dat, událostí a informačních panelů. Vyprávění jsme proto postavili na konkrétních lidech a jejich příbězích. Při cestě vzhůru návštěvník potkává osobnosti spojené s průmyslovou historií města a regionu. Hodinář Jakob Kienzle jej přivádí do 19. století, bratři Mannesmannové vyprávějí příběh svého průmyslového podniku a u autentických věžních zvonů se setkává se zvonařem Juliem Heroldem. Historické události tak získávají tvář, hlas i osobní perspektivu.
Komentář scénografa: „Expozice se tím vzdaluje klasické frontální prezentaci. Stává se místem objevování, emocí a příběhů, kde návštěvník není pouze příjemcem informací, ale aktivním účastníkem dění.„
Expozice, která reaguje na návštěvníka
Interaktivitu jsme od počátku nevnímali jako samoúčelnou technologickou vrstvu. Jejím úkolem je vtáhnout návštěvníka hlouběji do příběhu a vytvořit pocit, že to, co se kolem něj odehrává, se děje právě teď. Návrh proto pracuje s multimediálním obsahem, interaktivními prvky a virtuálními postavami, které mohou reagovat na přítomnost návštěvníka, oslovit ho nebo s ním vstoupit do dialogu. Z pasivního sledování se stává osobní setkání s příběhem.
Komentář scénografa: „Představte si, že procházíte expozicí a postavy vědí, že přicházíte. Otočí se k vám, osloví vás, položí vám otázku a začnou s vámi vést dialog.“
Technologie zároveň umožňuje nabídnout různé způsoby návštěvy, jinou hloubku informací, různé příběhové linky nebo obsah přizpůsobený dětem, dospělým či školním skupinám. Cílem není, aby každý prošel expozicí stejně, ale aby si v ní každý mohl najít vlastní cestu. Cesta historií končí na ochozu. Po uzavřených patrech věže se prostor otevírá, přichází denní světlo a s ním i současnost. Návštěvník se po cestě minulostí ocitá tváří v tvář dnešnímu městu. Výhled z věže se tak stává posledním exponátem celé návštěvy. A zároveň pohledem do budoucnosti.
