muzeum není jen prostor s historickými exponáty. je to příběh, který návštěvník prožívá

Co dělá muzeum skutečně zajímavým? Výjimečná architektura, vzácné exponáty, nejmodernější technologie? Nebo především způsob, jakým dokáže návštěvníka vtáhnout do příběhu?

V atelieru PLASS věříme, že kvalitní expozice vzniká ve chvíli, kdy se všechny tyto prvky propojí v jeden celek. Když prostor není jen kulisou, technologie nejsou samoúčelnou atrakcí a vystavené předměty nejsou pouhými objekty za sklem.

Právě o podobných otázkách jsme přemýšleli během mezinárodní konference International Museum Construction Congress (IMCC), která se konala 25.–27. října 2026 v Mnichově. Společně s kolegy z AV MEDIA SYSTEMS jsme zde sledovali, jak současní architekti, designéři a muzejní odborníci přistupují k proměně kulturních institucí.

Letošní ročník s tématem Reimagining Museums for a New Era ukázal, že budoucnost muzeí nespočívá pouze v nových budovách a technologických možnostech. Především jde o hledání nového vztahu mezi obsahem, prostorem a člověkem.

nejdříve příběh, potom prostor

Každá expozice má svůj obsah. Ale samotné informace ještě nevytvářejí zážitek. Úkolem scénografa je najít způsob, jak obsah převést do prostorového vyprávění. Jak návštěvníka přivést k tématu, vzbudit jeho zvědavost, umožnit mu objevovat souvislosti a postupně ho provést příběhem. Důležitou roli přitom hraje dramaturgie. Podobně jako v divadle nebo ve filmu rozhoduje o tom, co návštěvník uvidí jako první, kde se zastaví, co ho překvapí a jaký dojem si odnese.

Prostor může být otevřený a velkorysý, nebo naopak intimní a soustředěný. Světlo může upozornit na detail, zvuk vytvořit atmosféru a interaktivní prvek proměnit pasivní pozorování v aktivní objevování.

Právě schopnost pracovat s těmito prostředky považujeme za podstatu scénografického návrhu.

Inspirativní myšlenku v tomto směru přinesla na IMCC přednáška kreativního ředitele a umělce Yvese Peitznera, která se věnovala vytváření smysluplných lidských zážitků. Její název připomínal, že lidé si nepamatují pouze samotné místo, ale především to, jak se v něm cítili.

Pro nás je to důležitý princip: dobrá expozice by měla zanechat nejen nové poznání, ale také emocionální stopu.

technologie nemusí být vidět, aby měly význam

Digitální technologie dnes nabízejí výstavnímu designu mimořádné možnosti. Dokážou oživit historické události, zpřístupnit složité vědecké principy nebo umožnit návštěvníkům interagovat s obsahem způsobem, který by ještě před několika lety nebyl možný. Přesto si při navrhování expozic klademe jinou otázku než „Jakou technologii použijeme?“. Zajímá nás především, co má technologie návštěvníkovi umožnit.

Někdy je správným řešením velkoformátová projekce, která člověka vtáhne do jiného prostředí. Jindy drobný interaktivní detail, který mu pomůže pochopit konkrétní souvislost. A někdy je nejlepší nechat technologii zcela ustoupit a dát prostor autentickému exponátu. Moderní výstavní design totiž nemusí znamenat co největší množství obrazovek a digitálních efektů.

Technologie má největší hodnotu tehdy, když se stane přirozenou součástí scénografie a návštěvník ji vnímá především prostřednictvím zážitku, který vytváří.

Právě v tomto směru nás zaujalo téma edutainmentu, které na konferenci představil profesor Timo Mappes v souvislosti s připravovaným Deutsches Optisches Museum v Jeně.

Propojení poznávání, experimentování a hry ukazuje, jak lze i složitá témata přibližovat srozumitelně a poutavě. Z pohledu scénografie jde o příležitost vytvářet prostředí, ve kterém se návštěvník učí přirozeně – prostřednictvím vlastní zkušenosti.

někdy je nejlepším designem ten, který nechá vyniknout obsah

Jedním z projektů, které nás přiměly přemýšlet o roli výstavního designu, bylo londýnské V&A East Storehouse. Tento koncept zpřístupňuje veřejnosti rozsáhlé muzejní sbírky a umožňuje návštěvníkům nahlédnout do prostředí, které tradičně zůstávalo skryté.

Jeho význam nespočívá pouze v novém způsobu prezentace sbírkových předmětů. Ukazuje také, že samotná autenticita může být mimořádně silným zážitkem. Výstavní design nemusí vždy vytvářet nový svět. Někdy stačí správně odhalit ten, který už existuje.

Z hlediska scénografie je pak důležité pracovat s orientací, měřítkem, světlem a informačními vrstvami tak, aby návštěvník dokázal obsah objevovat, aniž by ztratil kontakt se samotnými předměty.

Je to připomínka, že kvalitní návrh se nepozná podle množství použitých prvků, ale podle toho, jak dobře funguje jako celek.

muzeum musí žít i za hranicemi expozice

Dalším zajímavým impulzem z Mnichova byla proměna samotné role muzejních institucí.

Projekt Valkhof Museum v nizozemském Nijmegenu například představil muzeum jako místo veřejného a komunitního života. Nejen jako budovu určenou k prohlížení sbírek, ale jako prostor, do kterého lidé přicházejí také za setkáváním, vzděláváním a společnou zkušeností.

To mění i způsob, jakým je potřeba o výstavním designu přemýšlet. Expozice už nemusí být uzavřenou trasou s jednoznačně daným začátkem a koncem. Může nabízet různé cesty, různé úrovně poznávání a možnost vracet se k jednotlivým tématům.

Scénografie tak musí reagovat nejen na obsah, ale také na pohyb návštěvníků, jejich rozdílné potřeby a způsoby využívání prostoru. Důležitá je přístupnost, srozumitelnost a flexibilita. Muzejní prostředí by mělo dokázat oslovit dítě, odborníka i člověka, který přichází do muzea poprvé.

důležitá je pro nás týmová práce

Z IMCC si neodvážíme jeden konkrétní trend ani univerzální návod na podobu muzea budoucnosti. Odnášíme si spíše potvrzení, že kvalitní expozice vznikají propojením různých profesí a pohledů.

Scénografie dává obsahu prostorovou podobu. Architektura vytváří kontext. Grafický design pomáhá s orientací a interpretací. Moderní technologie rozšiřují možnosti vyprávění a interakce. A dramaturgie všechny tyto prvky propojuje v návštěvnický zážitek.

Inspirace z Mnichova nás utvrdila v přesvědčení, že budoucnost muzeí není otázkou stále dokonalejších technologií nebo výraznější architektury. Ale je především otázkou toho, jak dokážeme prostřednictvím prostoru, designu a příběhu vytvářet zážitky, které mají pro návštěvníky skutečný význam.

A právě takové expozice chceme navrhovat.