expozice předindustriálního sladovnictví a pivovarnictví

o projektu

Záměrem navrhovaného řešení je oživení stávající expozice předindustriální varny a unikátní expozice předindustriálního sladovnictví a pivovarnictví prostřednictvím moderních prostředků muzejní interpretace. Tyto prostředky umožňují proměnit dosavadní převážně statickou prezentaci historických technologií v živý, srozumitelný a návštěvnicky atraktivní celek, který návštěvníkům přibližuje nejen samotné výrobní procesy, ale i každodenní práci, dovednosti a zkušenosti lidí, kteří se na nich podíleli.

Komentář autora: Návštěvník nevstupuje do „muzea exponátů”, ale do prostoru, kde se pracuje, kde probíhá výroba, kde spolu lidé komunikují a kde se technologie i postupy proměňují v čase. Nechceme ukazovat věci za sklem. Chceme, aby měl návštěvník pocit, že přišel do prostředí, kde se neustále něco děje.

Expozice stojí na autenticitě prostoru a postupném průchodu jednotlivými fázemi výroby piva. Návštěvník nejprve vnímá historické prostředí, poté sleduje procesy skrze postavy, děje a zvuky, seznamuje se s klíčovými osobnostmi a na závěr může proces sám zažít a ochutnat.

Dramaturgie prostoru

Expozice je navržena jako plynulý průchod výrobním procesem:

Sladovna – intenzivní fyzická práce, dialog generací, návštěvník se stává součástí dění.
Komentář autora: Tady to celé začíná – práce, pot, rytmus.
Náduvník – sledování procesu z bezprostřední blízkosti, vana jako „jeviště výroby“.
Komentář autora: Chceme, aby se návštěvník nakláněl dovnitř a měl pocit, že tam stojí.
Valach – zdroj tepla a energie, odhalená technologie, propojení ohně, zvuku a konstrukce.
Komentář autora: Tady ukazujeme srdce technologie – nic neskrýváme.
Varna – nejživější část, komplexní proces vaření, ruch, pohyb a detaily práce.
Komentář autora: Chaos, rytmus, soustředění – návštěvník neví, kam se dřív podívat.
Ochutnávka a bednářství – řemeslo, výroba sudů a první kontakt s výsledkem.
Komentář autora: Přechod od výroby k produktu – od práce k požitku.
Mikropivovar – vlastní zkušenost návštěvníka s vařením piva.
Komentář autora: Tady se z návštěvníka stává tvůrce.
Stavební vývoj – historický kontext a proměna místa v čase.
Komentář autora: Uzavíráme příběh – od minulosti k současnosti.

Jak umocňujeme zážitek návštěvníka?

Expozice pracuje se všemi smysly – obrazem, zvukem, prostorem i možností dotyku. Exponáty nejsou uzavřeny ve vitrínách, ale tvoří přirozenou součást prostředí. Postavy dělníků a sládků vstupují do prostoru prostřednictvím projekcí a interaktivních ploch, komunikují mezi sebou i
s návštěvníkem a přirozeně předávají informace. Velký důraz je kladen na detail: ruce, nástroje, materiály, které přibližují konkrétní dovednosti a fyzickou podstatu práce.

Scénografie a technologie

Prostor využívá historickou architekturu jako aktivní součást expozice. Klenby, konstrukce i povrchy slouží jako projekční plochy a rámují dění. Materiálové řešení je jednoduché a autentické: dřevo, kov, sklo, doplněné o moderní zobrazovací technologie. Zvuková složka (hlasy, ruchy, pracovní komunikace) dotváří atmosféru a přirozeně vysvětluje procesy.

Shrnutí přístupu

Expozice je založena na propojení autenticity, příběhu a zážitku. Návštěvník neprochází výstavou, ale vstupuje do fungujícího světa, který může pozorovat, pochopit i sám zažít.

Komentář autora: Pokud si návštěvník na konci řekne „já jsem tam byl“, ne „já jsem to viděl“, splnili jsme cíl.

ze zákulisí

K projektu jsme přistoupili jako k týmové spolupráci, kde se od začátku potkávaly pohledy art directora, light designera a UX designera. Společně jsme hledali vyvážený koncept, který propojí prostor, světlo i návštěvnickou zkušenost do jednoho funkčního celku. Proces zahrnoval jak pravidelné schůzky a ohlídky na místě s klientem, tak intenzivní workshopová setkání, během nichž jsme sdíleli nápady, testovali přístupy a postupně zpřesňovali výsledné řešení. Tento koncept tvoří základ pro navazující studii a projektovou dokumentaci.

Naším cílem bylo oživit stávající expozici předindustriální varny a sladovnictví tak, aby přestala působit jako statická prezentace a proměnila se v živéna atraktivní prostředí. Využíváme k tomu současné prostředky muzejní interpretace, které návštěvníkům přibližují nejen technologické procesy, ale i každodenní realitu lidí, kteří za nimi stáli.

Nechceme vystavovat objekty za sklem, ale vytvářet autentický zážitek prostředí, do kterého návštěvník vstupuje a stává se jeho součástí.